1. SPOUSTA BUBENÍKŮ V TOBĚ NAŠLO SVŮJ VZOR, JAK TO VNÍMÁŠ MILOŠI ?
Určitě mě hodně těší a vážím si toho, že moje bubnování má úspěch a někoho třeba i inspiruje. I já jsem měl vždycky spoustu vzorů a oblíbených bubeníků a stále je mám. Že jsem pro někoho vzorem mě navíc nutí na sobě dál pracovat a svoji pozici tak pořád upevňovat a posouvat.
2. ŘÍKÁ SE, ŽE NENÍ DOBŘE, KDYŽ MUZIKANT SEDÍ tzv. ZADKEM NA DVOU ŽIDLÍCH, CO SI O TOM MYSLÍŠ TY?
Tohle je spíš taková fráze. Záleží na každém, kolika kapelám či projektům se chce věnovat, tak aby ho to naplňovalo. Někdo se chce třeba věnovat pouze jedné kapele, věnovat jí veškerou energii, čas atd..a nic jiného ho nezajímá. Někomu jinému ale zase vyhovuje hrát s různými muzikanty, různé hudební styly a pořád tak poznávat nové hudební poznatky.
3. V KOLIKA PROJEKTECH PŮSOBÍŠ A V JAKÝCH?
Nejčastěji mě teď můžete vidět v kapele DYMYTRY. Na druhém místě je tento rok v počtu vystoupení asi právě můj bubenický projekt DRUMMING SYNDROME. Několik koncertů jsme měli letos také s kapelou NOID, se kterou jsme vydali v minulém roce CD Rány, do konce roku se už ale Vašek Noid Bárta bude věnovat svému sólovému projektu, kde mě ale také můžete vidět. Dále hraju v kapele BSP, se kterou hraju už docela hodně let, ale momentálně hrajeme spíše příležitostně. Od BSP si mě automaticky vzal do svého TRIA Michal Pavlíček, se kterým spolupracuji i na jeho dalších projektech. No a moje poslední kapela se jmenuje ČESKOSLOVENSKÁ SUPERSKUPINA. Tam se dostali všichni členové, včetně mě, prostřednictvím hlasování v anketě magazínu Rock ‘n’Pop a rádia Beat. Setkal jsem se tam se svými spoluhráči Michalem Pavlíčkem, Kamilem Střihavkou, dále je tam Roman Dragoun, Guma Kulhánek a Honza Hrubý.
4. SPOUSTY MUZIKANTŮ MÁ HUDBU JEN JAKO KONÍČEK A NEPŮSOBÍ NA PROFESIONÁLNÍ DRÁZE, JAKÝ JE ŽIVOT MUZIKANTA, CO JE SCHOPNÝ SE MUZIKOU UŽIVIT?
Tak já jsem věděl už od nějakých svých třinácti let, že se chci jednou v životě bubnováním živit a že nechci ve svém životě dělat něco jiného. Tak jsem si za tím vždycky tvrdě šel, pracoval na sobě a samozřejmě tomu musel obětovat i něco ze svého osobního života. Pokud zrovna nehrajete v U2 nebo v Metallice, tak to není nic lehkého. Ale když na sobě budete dál pracovat a představovat si, že třeba jednou v ty Metallice hrát budete, tak vás to baví. (smích)
5. THOMAS LANG PŘED ČASEM ZALOŽIL tzv. LETNÍ BUBENICKÉ TÁBORY, KDE SE BUBENÍCI MOHOU UČIT NOVÝM VĚCEM A ZÍSKAT SPOUSTU NOVÝCH ZKUŠENOSTÍ, NEUVAŽOVAL SI O NĚČEM PODOBNÉM U NÁS V ČR?
Nad něčím podobným jsem zatím nepřemýšlel. Věnuju se svým Drumming Syndrome workshopům, během kterých samozřejmě rád někomu poradím, nebo předám své zkušenosti. Učitelství se ještě věnuju formou soukromých lekcí a taky mám několik žáků na Mezinárodní konzervatoři v Praze.
6. TUTO OTÁZKU DOSTÁVÁŠ ZŘEJMĚ ČASTO, ALE I NÁS BY ZAJÍMALO, JESTLI MÁŠ NĚJAKÝ BUBENICKÝ VZOR?
Jak už jsem říkal, je jasné že mám taky spoustu oblíbených bubeníků. Je ale těžké jmenovat jen jednoho. Mám rád jazz-fusion hráče jako Dave Weckl, Dennis Chambers, nebo Gary Novak, mám rád rockové a metalové bubeníky jako Ray Luzier, Dave Lombardo, nebo Travis Barker, a mám rád i bubenické osobnosti jako Lars Ulrich, nebo Tommy Lee. Pak jsou tady taky novodobý střelci jako Chris Coleman, Tony Royster, nebo Eric Moore… Na každém se mi líbí něco jiného a každý mě taky něčím jiným inspiruje.
7. FANOUŠCI SE NA TEBE MOHOU TĚŠIT V JIHLAVĚ 16.10. V JIHLAVĚ V HUDEBNÍM KLUBU JEŽEK, PŘIVEZEŠ DO JIHLAVY NĚJAKÉ NOVINKY, JAKÝ BUDE PROGRAM TVÉHO VYSTOUPENÍ, NA CO SE MOHU FANOUŠCI TĚŠIT?
Na tomto podzimním Drumming Syndrome turné budu hrát s reprodukovanou hudbou skladby od kapel, ve kterých hraju, jako tedy třeba Dymytry, Stroy, Noid.. Dále zahraju skladby, které jsou složené speciálně pro tento projekt a taky zahraju něco z mého loni vydaného DVD. Do toho bude vloženo spoustu bubenických sól a různých bubenických předělů mezi jednotlivými skladbami. V několika částech mého zhruba dvou-hodinového programu budu také mluvit o cvičení na bubny a taky popíšu veškeré vybavení, které používám. Budu vozit i svoji Drumming Syndrome scénu, takže i vizuálně by to mělo být zajímavé.
8. TEĎ JEDNU OTÁZKU ZE SOUKROMÍ, SPOUSTA DĚVČAT SI KLADE OTÁZKU, ZDA JSI ZADANÝ, PROZRADÍŠ JIM TO?
Neprozradím. (smích)
9. NENÍ POCHYB O TOM, ŽE JSI ČASOVĚ VYTÍŽENÝ, ALE ZBYDE TI I ČAS NA PŘÁTELE A RODINU?
No tak je to samozřejmě komplikovaný. Pokud chcete v něčem být vyjimečný a úspěšný, musíte tomu něco i obětovat a věnovat tomu spoustu času, i toho, který třeba nemáte. (smích) Ale taky mám samozřejmě spoustu přátel, většina tedy z té hudební branže, a rodiče a sourozence, s kterými jsem neustále v kontaktu a mám je moc rád. Určitě potřebuju mít tyhle lidi u sebe, nejsem žádnej samotářskej bubeník. (smích)
10. MÁŠ JAKO BUBENÍK NĚJAKÝ, ZATÍM NESPLNĚNÝ SEN KTERÉHO BY SI CHTĚL DOCÍLIT?
Cílů mám před sebou pořád hodně a snažím se jich postupně dosahovat. Zahrál jsem si už na několika evropských bubenických festivalech, kde jsem měl možnost si zahrát se světovou bubenickou elitou. Mým snem a cílem je se prosadit v zahraničí výrazněji a trvaleji. Čas vše ukáže. 
Miloši díky za rozhovor a 16.10. se na tebe budeme těšit v Jihlavě v hudebním klubu Ježek
článek připravil Ondřej Němec/ redakce JNB
Nejnovější komentáře